La Dolce Vita: 60 let od premiéry a pobouření katolické církve
La Dolce Vita několikanásobně oceněného režiséra Federica Felliniho se řadí mezi kultovní a léty prověřené snímky. Sladký život předkládá několik volně navazjících příběhů, které kritizují zkaženost lidí z vyšší kruhů tehdejší kapitalistické Itálie. Hlavní postavou všech těchto epizod je novinář Marcello, který býval vážným a mravně čistým člověkem, ale sladký život elit ho svedl a změnil. Zažívá erotické skandály, účastní se divokých večírků ve vilách a zámcích a orgií. Po prohýřených nocích se vrací nad ránem. Právě v tato rána si uvědomuje povrchnost a zkaženost lidí z vyšších společenských kruhů. Z jeho existenciální krize mu mohou pomoci spisovatel Steiner a mladá dívka Paola. Jeden z nich však svůj život zcela náhle ukončuje sebevraždou a Paolin hlas zaniká v změti hlasů sladkého života. Marcellův osud je již zpečetěn.
Spory s katolíky
Film La Dolce Vita vyvolal ve své době velký rozruch a nespočet skandálů pro svoji otevřenou kritiku a peprné erotické scény. Nejprudší reakce byla zaznamenána od katolické církve, která snímek označila jako „zapovězený film“, který by měl být nepřístupný pro všechny bez ohledu na věk. Democrazia Cristiana, italská křesťanská strana fungující až do roku 1992, a někteří z představitelů Vatikánu se proti filmu silně vyhrazovali pro jeho nemorální vyobrazení římského lidu. Jeden z protestních článků „La schifosa vita“ („Nečistý život“) byl údajně napsán budoucím italským prezidentem Oscarem Luigim Scalfarem. Veškeré tlaky na tvůrce filmu byly však neúspěšné a snímek ještě tentýž rok vyhrává Zlatou palmu na canneském festivalu. Dodnes je Sladký život nejúspěšnějším Felliniho počinem.
Čapkovi „roboti“ a Felliniho „paparazzi“
Karel Čapek použil slovo „robot“ náhodně ve svém dramatu R.U.R. na radu svého bratra Josefa Čapka, se kterým diskutoval vhodný název pro umělou bytost. Pojem se uchytil a začal se globálně užívat. Podobnou službu udělal světu i Felliniho film La Dolce Vita. Slovo „paparazzi“ (mn.č.) se začalo používat podle Marcellova přítele, kolegu a fotografa Paparazza, který po celý film vše zuřivě fotografoval nevnímajíc rizika či morální zábrany.
Natáčení ve fontáně Trevi
Nejslavnější částí filmu je bezesporu erotická scéna v slavné fontáně Trevi, ve které spolu skončili Marcello a americká sexbomba Sylvie. Scéna se točila v březnu a voda byla velmi chladná. Marcello Mastroianni potřeboval pod oblek neopren, vyprázdnil celou láhev vodky, tudíž ho divák ve filmu vidí skutečně opilého, a přesto mu byla zima. Anita Ekbergová vydržela ve fontáně celé hodiny pouze v šatech a úplně střízlivá.
Španělé se snímku dočkali až o 21 let později
S filmem neměli problém pouze katolíci. Do Španělska se film dostal až o celých dvacet jedna let později v roce 1981 z důvodu cenzury, která film nepropustila.